Home

SARCOM – „Poskládán k rozkladu“

Již téměř 5 let brázdí domácí death metalovou scénu pražská čtveřice SARCOM. Mají za sebou několik desítek koncertů, nějaké to turné a 3 demáče. Přesto nejsou tolik známí jaké jejich pražští kolegové z jiných kapel podobného ražení. Jejich styl lze bez skrupulí přirovnat k tvorbě starších Cannibal Corpse. Není to ovšem nějaký plagiát, ale upřímná odpověď z „matičky měst“ na brutální variace US death metalu. Hovořil bych spíše o jeho klasičtější odnoži, která kromě sypaček nezapomíná na střední tempo a některé skladby jsou vystavěny na dobře zapamatovatelných rifech, které chytnou za shnilé srdce leckterého brutálního maniaka, pokud je při třepání makovicí ovšem zaregistruje. Tento deathový soubor tvoří pánové: Josef – vokál (čistě deathový s čitelným frázováním), Nikola – kytara, a bráchové Láďa – basa (šestistrunka s křišťálově čistým zvukem), Martin – bicí (přesné technické sypačky, podpořené triggery).

Zdar, hoši, povězte mi, jak jste se vlastně dali dohromady a začali hrát death metal?
Známe se skoro všichni ze školy, bydlíme blízko sebe a dokonce bubeník a basák jsou sourozenci. Myslím, že k tomu není co dodat. Všichni jsme byli blázni do muziky a poslouchali jsme všechno možné. Dnes to jsou vlastně pilíře metalu, death metalu a to vedlo k tomu, že netrvalo dlouho, aby jsme začali mít chuť na to, něco zkusit. Začal Martin (bubeník) s Nikolou (kytara), poté se přidal Pepa a nakonec v roce 1998 Láďa. Začátky byli docela legrační a bylo to něco mezi punkem-black-death metalem, pak jsme přitvrdili. Ale to ještě nebyl Sarcom, ten se začal formovat v roce 1997 a před námi bylo období dlouhých zkoušek a pilování muziky v naší úžasné zkušebně na Muzeu pod slavnou prodejnou Mercedes. Sarcom má prakticky od začátku pevnou sestavu a směr, a to je čistý death metal. Snad se nám to daří.

Proč SARCOM, jaký mají názor na vaší tvorbu rodinní příslušníci, přijdou vás třeba podpořit na koncert?
Sarcom je vlastně název rakovinotvorných zhoubných buněk a nám se prostě zdál nejpřijatelnější. S našimi rodiči je to tak, že máme docela dobré zázemí a někteří rodiče dokonce poslouchají stejnou muziku a přivedli nás k ní. Občas chodí na naše koncerty a pokud se týká ostatních, tak vlastně manažera nám dělá Láďova přítelkyně Kateřina. Takže podpora takřka stoprocentní!

Pamatuji si, jak jste zkoušeli v samotném centru Prahy pod prodejnou automobilů Mercedes-Benz, pozdě večer jsem se chodil zaposlouchat do libých z podzemí se řinoucích tónů, některé chodce to ale poněkud vyvádělo z míry. Jak vzpomínáte na toto období?
Vzpomínáme se slzou v oku... Bylo to krásné a plodné. Zkoušky jsme měli 7 dní v týdnu a jenom se psala muzika a piloval se styl. Prostě jsme tím žili a myslíme, že nám to všem dalo strašně moc, i když to bylo někdy vysilující. Ale pak se šlo na pivo a to bylo zase to příjemnější. Byli jsme naprosto nerozluční a jezdili jsme spolu i na dovolenou, utužovat kolektiv v pivních radovánkách. Pravda je ta, že často postávali podupávající postavy u větracího okénka a taky je pravda, že nám tam občas někdo naplival nebo vynadal. Pepa občas chodil pozdě na zkoušky a pak byl sám svědkem pohupujících se stínu a tak se občas nechal unést a rozpustil svou tehdy teprve rašící máňu a roztočil krční obratle... Období naší zkušebny jsme zakončili nahrávkou dema „MASTURBATION THROUGH SAW“ a vyrazili do světa undergroundu...

Kdy jste poprvé koncertovali a na které kapely, s kterými jste hráli, vzpomínáte v dobrém či zlém?
První koncert byl ve vyhlášené deathmetalové hospodě „U Řezníků“ v prosinci roku 1999 a pozvali nás naši kamarádi z Intervalle Bizzare. Byl to start, jak se patří a moc jsme se pobavili. I tréma zapracovala, ale úspěch se dostavil. Kluci z Intervalle Bizzare jsou moc fajn a nebylo to samozřejmě naposledy, kdy jsme spolu hráli. My jsme prakticky doposud nepoznali někoho, na koho by jsme vzpomínali ve zlém a myslím, že v naší „undergroundové“ scéně, ani není zapotřebí takových manýrů. To ponechejme Karlům Gottům a Ivetám Bartošovým...

Vím, že u vás probíhaly určité změny týkající se počtu kytaristů, domníváš se, že současná sestava je definitivní, nebo budete přibírat nějaké další nástroje, třeba varhany, nebo tak něco?
Ano, měli jsme pár zkoušek a snad jeden koncert s dvěma kytarama, ale pak jsme zjistili, že to ještě nejde. Nebyla na to vhodná doba a prostě jsme na to nebyli připraveni. Nebylo to nějak ono, ale stále o tom přemýšlíme. V budoucnu by jsme měli mít určitě dvě kytary, aby to byl větší hukot, ale při tom netrpěla čistota hry, na tom si docela zakládáme.

Zeptal bych se bubeníka, tvá hra je velmi precizní a přesná, vím, že jsi dokonce chtěl studovat na konzervatoři, z čehož nakonec sešlo, myslíš, že by si na poli akademických profesionálů obhájil svoje pojetí hry na bicí?
Martin:
Děkuji, že si to myslíš o mé hře. S tou konzervatoří to bylo komplikované tím, že u talentovek požadují ještě jeden nástroj a to byla moje konečná stanice. Pokud bych se samozřejmě dostal na tuto školu, snažil bych se dělat maximum.

Jste při komponování vašich skladeb ovlivněni i jinou hudbou než metalem? Co posloucháte za kapely?
Death, Cannibal Corpse, Slayer, Megadeth, Testament, Iron Maiden, Sepultura, Pantera, Ozzy, Black Sabbath, Steve Vai, atd., byla by to dlouhá řada, ale v podstatě veškerou dobrou muziku. Každý z nás si poslouchá to svoje, Pepa a Nikola hlavně tu tvrdší muzičku a největší blázen je asi Láďa. Ten poslouchá od funky po metal, rock, death, folk, vynechám snad jenom dechovku a country i když, počkej, nejsem si jistej, já si to poslechnu a pak ti řeknu... Martin, ten zase mimo jiné poslední dobou ujíždí do Plíhala, Nerez apod. To je dost dobrej guláš, ne? Na inspiraci je to taky víc než dost.

Cítíte se být součástí undergroundové scény, nebo se prostě považujete za hudebníky, a tento termín pro vás nic neznamená?
Myslím, že death metal je dost underground. Už jenom proto, že se hraje po sklepích a hospodách a návštěvnost je tak mizerná, že se kapely podporují pod pódiem navzájem. Někdy má člověk pocit, že se blíží konec éry deathu. Je to ostuda, to si člověk má myslet, že už lidi nemaj zájem o muziku a dřepí jenom u televize, v lepším případě u piva. Pokud někdo organizuje koncert a nemá tam hvězdy typu Cannibal Corpse, tak se zmítá mezi dluhy a trapasem. My jsme rádi, že se stále ještě hraje a je to jenom na lidech, na fanoušcích, aby chodili na koncerty. Tak pojďte!

Nazval bys death metal uměním, nebo spíše řemeslem (řezničinou), je pro tebe životním stylem, posláním, nebo ho bereš jako každý jiný koníček?
To je životní styl prolezlý uměním a řezničinou, zahnívající koníčkem!!!

O čem pojednávají vaše texty, které Josef pěje v angličtině, reflektují realitu okolního světa, nebo jsou spíše takovým do sebe obráceným lyrickým vyjádřením, jakýmisi „krvavými brýlemi“ kterými hledíte na tenhle svět?
Pepa:
Čau Aleši, no totiž moje texty... neviděli světlo světa... to je taková jedna velká comedy gore. Nesnažím se nikoho konkrétně oslovit, spíše píši texty takové, abych se u toho zasmál. Jsou to příhody ze života, které nemůže nikdo ovlivnit, takže se asi kvůli našim textům nebude nikdo vrhat pod vlak, ani masově vybíjet populaci. Prostě se zamyslím, kouknu se z okna, co právě dělaj lidičky na chodníku a hodím si je do jinejch situací než s nákupní taškou. Prostě pohoda. Je to sranda a to mě baví.

Vím, že berete hraní s nadhledem a máte smysl pro humor, vzpomeneš nějakou zákulisní historku, která by potěšila čtenáře?
Myslíš nějaké pikantnosti ze zákulisí?! No snad focení na demo, to nám málem přimrzli zadky ke klandru. Bylo to naprosto spontánní, když jsme hráli v Horažďovicích a šli jsme se před hraním posilnit... a pak se projít a byl příšerný mráz. Ani nevím, koho z nás to napadlo, snad Martina, ten je tímto směrem ujetej, a Kateřina nás fotila. Protože vidí špatně na dálku, odebrali jsme jí brýle, aby to s ní neseklo. Jinak nejvíc si užijeme při cestě domů, to je pak ten, co řídí největší chudák. Myslím, že to je ve všech kapelách stejný. To nás jednou Kateřina vezla nad ránem z Benešova a začalo příšerně sněžit. Nebylo vidět na krok a za náma někdo jel a příšerně nás osvětloval. Byli to samozřejmě policajti a hned nás zkontrolovali, ale když se začalo sypat z auta to ožralé osazenstvo a Láďa začal mohutně dýchat policistovi do obličeje a Pepa řval, ať jde do pr..., rychle nás pustili. Jindy nás zase přijela zatknout zásahová jednotka. To bylo na Jižním městě, když tady hráli Defiled z Japonska a čekali jsme na zpěváka. Lidi na nás zavolali policii, protože jsme tahali pořád nějaké krabice a hlavně jsme všichni vypadali divně. Sranda je u nás na denním pořádku.

Jaké máte plány do budoucna, představ váš aktuální demoliční materiál, chystáte se do studia, jaké máš představy o oficiálním debutním nosiči, s kým byste si rádi zahráli?
Tak do studia se chystáme již delší dobu, materiál by byl, ale zatím nám schází hlavně finance. A tak jsme se obrátili jiným směrem a věnujeme se především tvorbě. Chtěli bychom nový tvrdší a propracovanější materiál a pilně na něm pracujeme. Taky by jsme chtěli na podzim zase zorganizovat nějaký ten koncertík v Praze. S kým bychom si rádi zahráli? S Death, ale to už opravdu není možné...

Chceš na závěr něco vzkázat čtenářům, fanouškům extrémní hudby?
Chtěli bychom všechny pozdravit a zároveň je vyzvat: CHOĎTE NA KONCERTY A PODPORUJTE DOBROU MUZIKU! Děkujeme.

DEMOGRAFIE:
• Masturbation through saw (1998)
• Promo (2000)
• Compound to decay (2001)

SARCOM Production:
Kateřina Panská
mobil: 0604/927 080
e-mail: katka@hopem.cz

Rozhovor vedl xaldax

Napíšte xaldaxovi

Home