Home

ALL THAT REMAINS – Behind Silence And Solitude
Prosthetic Records (US) – evropská licence LIFEFORCE

hodnotenie: 8/10 (xaldax)

Tahle kapela z amerického státu Massechusetts to bere pěkně od podlahy. Ač je tohle teprve jejich první album, už za sebou mají koncerty s Nile, Meshuggah, a turné s The Crown. V propagačním letáku je jejich virtuosita přirovnávána k Iron Maiden. Abych vše uvedl na pravou míru – jedná se o metal core ovlivněný belgickou školou brutálního metal hardcore, který však v tomto případě spíše než k death metalu inklinuje směrem ke klasickému metalu. Instrumentálně je to opravdu velmi slušně propracované. Melodie, sóla, flažolety, kytary zkrátka pořád jedou. Některé pasáže a sóla zajíždějí na můj vkus až do rockových vod, zvláště několik úplně vyklidněných pozitivních pasáží. Vyzdvihl bych jednu vyhrávku v závěru desky, která evokuje téměř jazzovou náladu. Je to ovšem jen drobný fragment jazzu. Očekávejte převážně střední tempo, s poměrně jednoduchým rytmem, občas okořeněné rychlejšími pasážemi.
Zvuk je masivní, ale srozumitelný. Zpěv není nijak přehnaně agresivní ani brutální, ale má koule, teď ovšem nemyslím ty přiškrcené, které má většina virtuosů z heavy kapel. Tady můžete slyšet, že i melodický metal se dá hrát s poslouchatelnýn vokálním projevem. Velmi zajímavou stránkou téhle desky jsou texty. Zvlášť fakt, že desku vydal label Prosthetic, jehož logo je všem dobře známý paroháč a e-mailová adresa se zove supersatan. Totiž při pohledu na sladce modrý a jemně zamilovaný obal alba, mě nenapadá nic jiného, než že se jedná o patetické zobrazení kostelní fresky. V děkovačce hoši velebí boha a i jeho syna. Při bližším prostudování textů jsem narazil na další zajímavé informace. Ve skladbě „Follow“ se praví: „jestliže opustíš, já následuji“. V skladbě „One Belief“ se zase dozvídáme, že: „jen víra mě osvobozuje“. Jde tedy buď o vzájemnou neznalost životních filosofií kapely a labelu, nebo o totální pokrytectví či naprostou vzájemnou toleranci a respekt, které jsou vzhledem k tomu, že se jedná o hardcore, možné. Musím zdůraznit, že ač se osobně s těmito texty neztotožňuji, nic proti nim nemám, jsou rozhodně originálnější, než klišovité omílání frází o „krutých větrech ze severu“ a „drtících hordách černých jezdců“ a podobných nesmyslů, které znám od spolků z druhého náboženského spektra. Pro příznivce brutalu by tahle 40-ti minutová fošna s osmi vály mohla být lehkým ozřejměním klasičtějšího kovu, pro máničky před důchodem zase poučením, že nejen „elasťáky“, „číny“ a kožená kabela ztělesňují METAL. Příjemný poslech a vzájemný respekt všem bratrům metalistům!

Napíšte xaldaxovi

Home